Životní konstelace

Filozofie životních konstelací je zaměřena na otázky životní poutě člověka, její výzvy, překážky i naplnění. To vše v systému, který je naším zdrojem i polem působení. Může být zdrojem síly a lásky, nebo vyčerpávajícím bojištěm. Záleží na nás, jak svoji výzvu uchopíme a jakou cestou se vydáme. Naše aktuální životní témata v oblasti zdraví, rodiny, vztahů i osobní realizace, jsou startovním polem, kde můžeme začít tvořit, uzdravovat sebe i bližní. 

Proces životní integrace v konstelaci

V životních konstelacích pracujeme s aktuálními tématy a zůstáváme co nejvíce v přítomnosti, ale často je nutné obrátit se do minulých prožitků. Potřebujeme se setkat se svým životem v době, kdy jsme se teprve formovali, v dětství či dospívání a porozumět svým pocitům a přesvědčení. Je to konstelační práce – Proces životní integrace (LIP), který nás provází naším osobním příběhem od zrození, dětství a dospívání až k dospělosti. Stručně by se dalo říct, že při tomto procesu sesbíráme všechny střípky našeho já, které jsme po cestě životem poztráceli. Mnoho ran se zahojí, mnoho snů se naplní. Pak můžeme být opravdoví, v souladu se svojí duší a náš svět se uspořádá. Teď je náš.

Jak fungují konstelace?

Konstelace, jako takové, jsou prostou technikou, kdy se v prostoru rozmístí zástupci za jednotlivé aspekty, postavy ve vztahu, či členové rodiny, včetně klienta, který přináší téma. Potud je to jednoduché. To, co se děje potom je tím fenoménem, který začne působit, nezávisle na vůli jednotlivců. Rozestavěná konstelace má přirozenou tendenci směřovat k harmonii a proto je možné spatřit skryté překážky a neprojevené pocity, které bránily toku síly i lásky. Při tomto procesu je důležitý respekt k celku a oproštění se od vlastních představ co je správné. Práce s fenoménem může velmi rychle a účinně pomoci, ale rovněž může poškodit, pokud je zneužívána lidským egem. Vůle celku je vždy mocnější než vůle jednotlivce.

S čím konstelace pomáhají ?

Kdo přichází na individuální konzultaci či seminář konstelací? Většinou nás ke konstelacím dovede vnitřní tušení, že to, co se nám děje nějak souvisí s širšími souvislostmi našeho života, se vztahy, s rodinou, či neznámou historií – původem našich obtíží. Obvykle jsou to pocity zacyklení, opakování stále stejných chyb, psychosomatické, chronické obtíže, ať už naše nebo našich dětí, nízké sebevědomí, frustrace ve vztazích, či složité situace v rodině. A nebo nás vede touha po hlubším poznání, touha cítit srdce v hrudi.

Samotná ochota vystavit se neznámému, aniž bychom cokoli hodnotili, je dostatečná k tomu, aby se vše samovolně vyléčilo.