Vysoká citlivost – dar nebo prokletí

citliví lidé

Vysoce citliví lidé nejsou žádné fňukny. Ba naopak, dokáží být tvrdí v mnoha ohledech a jeví se často tak, že vše zvládnou. Je to ovšem jejich obrana. Jejich nitro již tak silné není, brzy se vyčerpají. Mohou pak trpět častými slabostmi, nemocemi, či depresemi a hlubokými pochybnostmi o sobě. Proč nemají výdrž?

Je to způsobeno tím, že osoby vysoce citlivé mají velmi intenzivní vnímání. Umí vidět takzvaně pod pokličku. Vnímají to, co ostatním uniká. Vše má pro ně význam. Nasávají vše do sebe, nálady i pocity jiných, pravdu či lež, neupřímnost a bolest. Jsou jako houby. Jejich svět je hluboký a intenzivní, ovšem nedostává se jim zpětné vazby a často pochopení. Dřív nebo později se ocitnou v pasti, kdy se snaží být ještě lepší a dokonalejší, obstát ve světě a na druhou stranu upadnou v pochybnosti, sklíčenost a zdá se, že neví, co chtějí. Jsou zranění. Můžou mít pocit, že na tento svět nepatří.

Co je tím darem?

Darem jsou oni pro tento svět. Právě, že sem patří. Představují to, co tomuto světu zoufale chybí. Empatie, hloubka, porozumění, jemnost a soucit. Ale i vůdcovství. Je pro ně přirozené. Mají silnou intuici a smysl pro harmonii, dokážou řešit složité situace bystře a kreativně.

Tak v čem je největší problém? Přijmout svoji citlivost a žít ji. Žít a využít. Možná je to přetěžký úkol, vyžadující pozornost, poznání, péči i jednoznačnou komunikaci. Ale tohle úsilí stojí za to, přináší smysl i úlevu. Cesta je volná. Možná je to cesta pravého hrdiny, ale tuto roli citliví lidé dobře znají.