Dočkej času jak husa klasu – Trpělivost v chaosu

Trpělivost. Jedna ze ctností dospělosti. A také jedna z nejtěžších zkoušek pro moderního člověka. Trpělivost zrovna v těchto časech, kdy jsme tvrdě zkoušeni, je pravým uměním.

Když se však díváme zpětně a všímáme si toho, co vše se s námi dělo, kolik chaosu a nutkání konat jsme zakoušeli, kolik marnosti a falešných nadějí jsme prožívali, uvědomujeme si, že jsme dnes jiní. Více se vzdáváme vnějších řešení, necháváme věci běžet svým tempem a tvoříme si větší odstup. Jsme více trpěliví.

A nejen to. S trpělivostí přichází další ctnost – důvěra. Důvěra v to, že se vše děje dobrým směrem, anebo aspoň tak, jak je to v tento čas možné. V tento okamžik můžeme cítit to, co v nás stále dřímá – náš hlubší záměr. Křehký, ale svěží, jako klíčící semínko. A to semínko v bezpečí poroste. Už dokážeme být trpěliví.

Trpělivost v chaosu?

Jestli že se chaos děje a to hlavně na kolektivní úrovni, nemůžeme s tím nic dělat. Je to prostě fakt. Já jsem v chaosu, protože lidé jsou v chaosu, protože vlády jsou v chaosu, protože celý svět je v chaosu a..a……, a to mne trochu uklidňuje. Je to očistný proces. Cítím se jako bych seděl v pračce. Chvíli se točí, chvíli ne a co rozhodně tuším a nejspíš nejsem sám, že za chvíli se spustí program ždímaní, odstřeďování. Zkusme to vnímat takto. Jednou to skončí a prádlo bude čisté. Mezitím máme šanci najít nový řád. V sobě, ten vlastní, jedinečný – poznat kdo jsem a co je důležité. Tam nás to všechny vede.