Když muž stárne a ustupuje ze světa boje, možná přichází na to, co je pro něj to nejcennější. Píše dopis své dceři, vyznává to, co měl schované v srdci, ale nedokázal to nikdy vyjádřit. Má milovaná dcero, toužím ti říct, jak moc tě miluji.
Pokračovat ve čtení „Má milovaná dcero“
Můj milý Honzíčku, po dlouhých letech se s tebou opět setkávám. Cítím tě v sobě, vím, že jsi to ty! Vím, že to ty mne často taháš za kalhoty, kopeš do břicha, do zad, do kolen či do hlavy, nebo mne nutíš utéct, schovat se, mlčet či křičet.
Pokračovat ve čtení „Můj milý Honzíčku“
Jednoho dne to celé začne. Událost, jež nás vytrhne ze zaběhnutého života, nebo probouzející se vnitřní neklid, touha, která nás vrhne do nové reality, do času hledání. Hledající žene ideální představa o novém životě, naplněném láskou a dokonalostí.
Pokračovat ve čtení „Bez klobouku bos, natloukl si nos… aneb Chvála zranitelnosti“
Byl okamžik v mém dospělém životě, kdy jsem cítil, že nemohu být v kontaktu s ničím a nikým, ale zároveň jsem cítil hluboký stesk. Po kom? Byl to stejný pocit, jako když toužíte po své lásce, když jste zamilování a nemůžete být s ní.
Pokračovat ve čtení „Kde sídlí má dětská duše“